11. Mám snad halucinace?

25. května 2012 v 19:33 | *Zoey* |  Neopouštěj mě..

Mám snad halucinace?



Ublížilo mi to.. nejsem přeci kus hadru, aby se mnou takhle zacházeli! Oni si mě dělí nebo co? Co tohle všechno má znamenat? Soustředila jsme se, ale jen n to, jak na mě všichni zírají, ale té jediná dívce co tu byla se najednou podlomila kolena, kdyby ji ten kluk nedržel, tak spadla úplně. Bezmoc ji byla vidět v očích. Možná jsme měla halucinace, ale slyšela jsem jako by mě prosila o pomoc..jediné světlo naděje, které jsem ji nemohla dopřát...
.........................................................................................................................................................................
"Odneste ji pryč" Vyřídím to s ní později!" Poručil George, potáhl si z cigaret a pozoroval jak tři jeho kumpáni tu dívku odnášejí. Dívala se pořád na mě a něco si pro sebe mumlala a já ji nespustila z očí dokud nezmizela za plechovými vraty.
"Už to nevydrží dlouho!" Ozval se Sebatian, kterého pořád držel Max za triko.
"Do toho ti nic není!" Ohradil se George a odhodil k němu nedopalek od cigarety, který Max zašlápl do země.
"Nemůžeš ji nechat jen tak chcípnout!" Ben sebou trhl a vyškubl triko z Maxovi z ruky.
"Nemůžu? Já můžu všechno a jestli nepřestaneš, tak ta tvoje skončí špatně a je mi jedno, že je vybraná!" Vybraná? O čem to mluví?
"Nemáš na ni právo!" Ben se vrhnul na George. Všechno se seběhlo strašně rychle. V jednu chvíli leželi oba na zemi, váleli se po sobě a ve druhou chvíli je všichni tahali od sebe. Asi tak deset poskoků muselo držet George, který ani nevstal, ale Max chytl jednou rukou Bena za rameno, vytáhl ho a postavil na nohy. Chvíli ho ještě musel drže, než se Ben uklidnil. Měl roztrhlé triko, které si přetáhl přes hlavu a držel ho v ruce.
Na jedinou věc, na kterou jsme se dokázala soustředit bylo jeho tělo. Chvíli ještě stáli naproti sobě a Ben se snažil maskovat svůj úsměv, který způsobil George, který se nemohl vyhrabat na nohy. Já, ale pozorovala kapku krve, která Benovi stékala od nosu po krkua táhla se mu po hrudní kosti, kde narazila na stříbrný řetízek. Takový ten co nosí vojáci se jménem, Takový co měl i můj bratr..krev mu kapala z řetízku na zem.
Georgovi se konečně podařilo postavit na nohy a ten kluk, co držel tu dívku se vrátil a řekl mu něco, ale jakoby to Gerge nezajímalo.
"Nojono!" Zabručel na toho kluka. "Stačí to říct jednou a teď vypadni!" Chudák kluk pomyslela jsem si, ale nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo. Jen se obrátil a šel pryč dveřmi, kterými jsme přišli my s Maxem.
George se po chvilce otočil a všichni kromě mě, Maxe a Bena ho následovali. U dveří se ještě otočil...
"Nemysli si, že jsme skončili! Až s vrátíš, tak tě to bude sakra bolet! Sebastian si nad Georgovým varováním odfrkl a jeho c nejspíš slyšel i George, ale už mu nevěnoval pozornost, ale mě ano..

"Nino, rád jsem tě poznal a doufám, že naše další setkání bude v lepších podmínkách a užij si svobodu dokud ji máš!" Poslal mi ještě vzdušný polibek a já pozorovala, jak odcházejí stejnými dveřmi jako jsem přišla já, dokud poslední za nimi nezabouchl dveře.

Konečně jsme byli sami, ale já se nezmohla ani na slovo. Ben si utřel krev roztrhaným trikem, ale nepodíval se na mě. Byla jsem zmatená a zoufalá. Najednou se mi do očí nahrnuly slzy a pak jsem je cítila, jak mi stékají po tvářích.
Rozběhla jsem se ke dveřím, kterými všichni odcházeli i přicházeli..Běžela jsem cestou kudy jsme přišli a sebou slyšela kroky, kterým jsem si, ale nevšímala. Běžela jsem ve přes skladiště až k východu, kde jsem se zastavila a opřela se o jeden ze sloupů, které drželi plot. Ve stínu jsem nebyla skoro vidět, ale byla..
Viděla jsem Maxe, jak vyšel ze skladiště a rozhlíží se a za ním dobíhal Ben, bez trika a krev mu pořád stékala po krku. Otočila jsem se zpět a nebyla schopná se pohnout. Rukama jsem se opírala o svá stehna a slzy padaly na zem. Vnímala jsem jenom je a svůj dech. Někdo mi položil dlaně na tváře, kterými mi zvedl hlavu a úroveň své tváře. Byl to Sebastian. Stál naproti mě a snažil se mě uklidnit svým "šššššš..."Ale já nemohla zastavit slzy.
"Jenom si mě využíval!" Vyhrkla jsem...
"K čemu?"
Co tohle všechno znamená?" Slova se mi zasekávala v hrdle.
"Je čas! Ještě je čas!"
"Ale k čemu?" "Bude to dobré uvidíš! Zoey.. já tě mám rád! Je to, ale špatně! Selhal jsem.." Díval se mi přímo do očí a já v nich viděla odrážející se světlo z lampy o már metrů za námi.
"Tak proč jsi to všechno řekl?"
"Chtěl jsem tě jenom chránit!"
"Nevěřím ti! Lžeš!" Začínala jsme pociťovat únavu..
Pořád měl dlaně na mých tvářích a já cítila, jak se jeho dech přibližuje. stále blíž a blíž..
Už podruhé za dnešek a já na svých rtech ucítila ty jeho společně s jeho krví. Odtáhla jsem se jako první, měla jsem strašně vyčítavý pocit kvůli Maxovi.. Olízla jsem si rty a olízla poslední zbytky Benovi krve.
"Musíš věřit!" Neodpověděla jsem, ale přestala jsem vnímat. To poslední co jsem cítila bylo jak padám do jeho náruče.



Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama