12. Odjíždím,ale vrátím se pro tebe!

27. května 2012 v 19:00 | *Zoey* |  Neopouštěj mě..

Neodjížděj!
Proč?
Neopoštěj mě!



Padala jsem a padala. Pořád dolů, než jsem spadla do vodu.. V tu chvíli jsem se probudila. Ležela jsem ve své posteli. Přikrytá. Měla jsem na sobě jenom bílé tílko. Rozhlížela jsem se po pokoji a zastavila se na budíku. Ukazoval 3:26. Byla rozsvícená lampička na druhé straně. Nebyla jsem v pokoji sama. Na druhé straně postele seděl Sebastian, zády ke mně, hlavu mezi rameny a rukou si promnul levé zápěstí. Neměl triko a já bych klidně mohla spočítat jeho obratle, ale zaujaly mě víc jeho jizvy dole na zádech. Měl tři malé čáry vedle sebe. Posadila jsem se, ale Ben se ani nehnul. Přejela jsem mu po páteři. Otočil se a usmál se na mě a to jsem mu oplatila.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se a přitom mu dala paže kolem krku.
"Musíš se z toho vyspat. Do rána s tebou zůstanu." Sedl si vedle mě a já si opřela hlavu o jeho hruď.
"Ztrácím se v tom." Povzdechl si.."Ráno to vyřešíme."
"Teď je ráno!" Prohlížela jsem si jeho řetízek, který byl stále od krve, ale neodvážila jsem si na něj sáhnout.
"Tak až bude venku světlo stačí?!" Zněl trochu podrážděně.
"Snad jo." Vzdala jsem to a zavřela oči. Vnímala jsem jen, jak se mu zvedá hruď a usnula.
.........................................................................................................................................................................
Probudila jsem se už za světla, když mi zvonil budík, který jsem měla automaticky nastavený. 7:00. Zvedla jsem hlavu s tím, že vstanu, ale spadla na polštář a až teď si uvědomila co se stalo. Otočila jsem se na bok, ale druhá strana postele byla prázdná. Vstala jsem, ale když jsem viděla svůj odraz v zrcadle, tak jsem se zhrozila. Měla jsem na sobě bílé tílko od krve. Ta krev byla Benova, pokud si dobře vzpomínám. Přešla jsem ke dveřím, které jsem prudce otevřela a nahlídla přes zábradlí přes schody. Viděla jsem, jak tam Ben chodí a otevírá skříně v kuchyni, proto jsem zamířila do koupelny ve které jsem se zamkla. Dopřála jsem si dlouhou sprchu a jak mi po nohách stékají zbytky krve. Vlasy jsem měla zabalené v ručníku a při čištění zubů jsem si všimla, že je na topení moje vypraná košile a legíny? "Že by byl Ben dobrá pradlena?" Pomyslela jsem si a musela se zasmát při představě, jak to pere. V pokoji jsem si na sebe oblékla černé tílko a černé roury. Ještě jsem si učesala vlasy. Bosíma nohama jsem scházela schody a postavila se na práh dveří a opřela se o ně. Ben se díval z okna na ulici a rukama se opíral a linku. Neměl triko jen černé kalhoty, které měl nízko na bocích.
Přišla jsem k něm a chytla ho ze zadu. Reakce přišla hned a to taková, že mi chytl ruce otočil nás a posadil mě na sektorku. Opíral se rukama vedle mě a já měla nohy okolo něj.
"Dobré ráno." Zazubil se a já přemýšlela kolik toho včera viděl.
"Hm.." Zabručela jsem.
"Copak? Snad ses nevyspala špatně." Když je probudím od krve? No něco bych mu řekla.
"Co se včera stalo?!"
"Prostě jsi spadla a já tě odnesl." Usmíval se na mě.
"Odnesl?"
"Dobře, dobře.. odvezl nás Max. Stačí?!" Byl podrážděný vždy, když se o něm zmínil nebo ho viděl.
"Zatím jo." Zvážněl..
"Musím ti něco říct."
"Jen povídej. Konečně mi to všechno vysvětlíš?!" Zatnul pěsti, když jsem dořekla větu.
"Ne..." Celý se napjal.
"Takže?" Podíval se mi do očí..
"Odjíždím pryč.." Pustil se sektorky a otočil se. Chytla jsem se ho za ruku.
"Kam? Na jak dlouho?" Díval se na mě a prohlížel si mě pořád dokola.
"Asi na dva měsíce, ale vrátím se pro tebe neboj." Pustila jsem ho a on vyšel nahoru po schodech a zabouchl za sebou dveře. Hádám od svého pokoje. Rozběhla jsem se za ním a viděla ho jak sbírá z nočního stolku svůj iPhone.
"Jak, že se pro mě vrátíš?!" Řvala jsem na něj, ale on se ani neotočil.
"Nejdřív tohle všechno a teď si jen tak zmizíš? Začala jsem tě nudit! Přiznej to! Co měl znamenat ten včerejšek?! Co má tohle všechno znamenat? Proč mi nikdy neopovíš? Jen si se mnou hraješ!" Řvala jsem na něj z plných plic, ale on se ani jednou neotočil. Opřela jsem se o stěnu.
"Jen mě využíváš a pochybuji, že bys mě měl rád! Jsem pro tebe jenom zboží!" Otočil se a udělal dva dlouhé kroky a přitiskl mě ke stěně tak silně, že jsem začala dýchat ve stejném rytmu jako on.
"Ty pro mě nejsi jenom zboží! Kdybys věděla..."Opřel se čelem o to mé."Nemůžeš vědět co k tobě cítím,ale.. nebyla jsi náhoda, ale jako náhodou zůstaneš." Políbil mě na čelo a pustil mě. Chtěl odejít dveřmi, ale zastoupila jsem je..
"Pusť.. nechci ti ublížit!" Ale mohl a já bych nic nezmohla.
"Proč jenom utíkáš?" Otočil se k oknu, které otevřel..
"Tak si běž! A nemotej se mi do života!" Otočil se, ale prolez oknem a stál na střeše.
"Najdu si tě Zoey!" Poslal mi polibek a potom seskočil. Nezajímalo mě, jestli je v pořádku, ale sjela jsme po dveřích a slzy se mi nahrnuly do očí.. "Dva měsíce? Co proboha může dělat dva měsíce? Jen další člověk co mě opustil! Opakovala jsem si a přemýšlela nad jeho slovy.

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama