7. Dlužíš mi vysvětlení!

21. května 2012 v 19:06 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Přibližoval se a já se cítila sklíčená..



Stál naproti mně a já si uvědomovala kolik se toho stalo za posledních pár minut.. Měla jsem strašně divný pocit. Nebylo to kvůli němu, ale kvůli tomu prostředí kolem nás. Každou chvíli jsem čekala, že se něco stane. Ano, bála jsem se.. Chytila jsem se jeho bundy u krku a sjela prstem po jeho zipu až pod žebra, kde jsem ho chytla pevněji. Jednou rukou mi odhrnul vlasy z čela a jednu ruku nechal na mé tváři. Přiblížil se, ale nedovolil si zase moc.. Stáhla jsem si rukávy, takže jsem měla ruce schované a dala mu je za krk. Cítila jsem nějaký řetízek, který byl ještě zahřátý. Polkl docela nahlas.. Chvíli jsme se na sebe ještě dívali, ale potom mě vyrušil pohyb za jednou z těch zdí tvořených dřevěnými krabicemi a obrovskými plechovými kontejnery. Podívala jsem se za něj. Někdo se tak ramenem o jeden opíral a díval se naším směrem. Vystoupil ze tmy do světel, které vrhaly obrovská osvětlení nad našimi hlavami. Ruce v kapsách, celý v černém kromě bot. Boty měl tmavě červené, nebo to aspoň v té tmě tak vypadalo.
Sundal si z hlavy kapucu. I v té tmě bylo vidět, jak mu odrůstají vlasy z černé na tmavě hnědou. Dívali jsme se na sebe. Sebastian si toho taky všimnul, ale nedával nic najevo, jen se mě chytl ještě pevněji. Ten kluk udělal ještě dva kroky a na jeho obličeji se objevil široký úsměv...
.........................................................................................................................................................................
"Sebastiáne, brácho!!!" zakřičel kdosi ze tmy. Brácho, cože? Oni dva, že by byli sourozenci? No, ta podoba tam je.. Sebastian se na mě podíval a já na něho. Jeho pohled říkal promiň,ale neotočil se.
"Hej! Bene!!!" ten dotyčný se nevzdával. Jak mu to řekl? Ben? Kratší než Sebastian. Sebastian se zhluboka nadechl, pustil moji bundu a otočil se.
"Maxi?" Odpověděl Sebastian, ale nezněl moc nadšeně.
"Kde jsi byl? Všichni tě hledají! Vidím, že máš doprovod! Nová?" ten kluk mi byl povědomí, ale neznám nikoho jménem Max...nebo, že bych snad zapomněla?
"Měl jsem nějakou práci. Co tady děláš ty? Nemáš být uvnitř?" chytl mě za ruku a já seskočila z té krabice.
"Práci? Ne mám volno. Shání tě! Máme tu menší problém." řečený "Max" se už neusmíval, ale působil nervózně. Těžce polkl. Sebastian, tedy vlastně Ben si zase nandal kapucu a chytl mě ještě pevněji.
"Menší problém? Co jsi zase zkazil? Nemám čas!" zněl strašně chladně.
"Musíš tam jít! Jestli ti jde o doprovod, tak já ji odvedu domů!" ustoupil o jeden krok. Bylo vidět, kdo z koho má větší respekt.
"Ne. Zvládnu to sám! Za chvíli jsem tady."
"Ale musíš tam jít teď hned! Je to důležitý!" zněl naléhavě. Chtěla jsem říct, že to dojdu sama, ale nechtěla jsem se plést do jejich rozhovoru.
"Kde jsou?! Jsou tady, že jo?!" chudák Max.. strašně se ho lekl.. a já vlastně taky.
"Jo. Sledují nás. Musíš tam jít! Bude v pořádku neboj!" kdo nás sleduje, kam má jít?! O čem to tady mluví?
"Dobře." Ben se na mě otočil a věnoval mi svůj úsměv.
"Neboj budeš v pohodě. On se o tebe postará. Brzy se zase uvidíme Zoey." moje jméno vyslovil s takovou.. strašně hezky. Potom se ještě otočil na Maxe a zpět na mě. Pustil moji ruku a odešel. Ohlédl se a ještě na Maxe křikl..
"Jestli se jí něco stane, tak seš mrtvej!" teď jsem nevěděla, jestli to byl vtip nebo ne.. Chvíli jsme tam ještě stáli. Max si mě strašně prohlížel, až mi to bylo nepříjemné.
"Můžeme jít?!" že by arogance?!
"Jo.." nic, ale vůbec nic jsem nechápala!! Max se rozešel a já šla za ním. Byla jsem asi 3 metry od něj a až teď jsem i všimla jak je strašně vysoký a vychrtlý! Otočil se já zastavila.
" Pojď sem!" vytáhl si ruce z kapes a v nich měl klíčky od auta. Šla jsme k němu a netroufla se mu podívat do očí. Chytl mě za rukáv u bundy. Můj pohled asi mluvil za vše proto asi to vysvětlení.
"Takhle to bude lepší. Aspoň se mi nikam neztratíš nebo mi neutečeš!" Oba měli úplně stejný úsměv! Táhle mě za sebou mezi kontejnery a já nechápala, jak se tady může vyznat! Šel vedle mě a pokaždé, když jsme zatočili, tak se mnou trhl. Buď mě chtěl zmást nebo ta cesta byla tak složitá! Konečně jsme došli ke "garážím" nebo to tak alespoň vypadalo. Max pustil můj rukáv a otevřel obrovská vrata. Šel do tmy a rozsvítil světla. Byla tam obrovská místnost a pokud se nepletu, tak tam bylo 10 aut. Všechny naleštěné a různých značek. Stála jsem na místě jako sloup a nevydala jsem ze sebe slovo.
"Nemohla bys trochu pohnout? Mám ještě nějakou práci!" otočila jsme se a Max se opíral o jedno z aut.. BMW, jestli se nepletu. Rozešla jsme se směrem k němu k druhým dveřím a otevřela je. Sedla si na místo spolujezdce a a připnula si pás.
Max si také nasedl, nastartoval auto a vyjel. Garáž se za námi zavřela a my jeli po skladišti dokud jsme nevyjeli na silnici. Cesta byla celkem krátká a v autě vládla strašně napjatá atmosféra. Snažila jsem to moc nevnímat...
Zastavil před naším domem, ale.. jak může vědět, kde bydlím?! Vypnul motor a já už měla odepnutý pás.
"Díky za odvoz." řekla jsem jako by se nechumelilo a vystoupila, ale on šel za mnou.
"Myslím si, že to už zvládnu sama." jeho společnost jsem nepotřebovala. Zasmál se.
"Pro jistotu ještě ke dveřím." otevřel mi branku. Vešla jsem a došlo po schodech ke dveřím. Vyndala si klíče z kapsy a hledala ten správný. Max došel až ke mně a pozoroval mě jak se mi klepaly ruce. Konečně! Ten správný!
"Už můžeš jít. Tohle už opravdu zvládnu sama!" odemkla jsem.
"Neboj, už odcházím." sešel schody terasy a já vešla.
"Počkej!" Otočila jsem se a při tom se škrábla o hranu dveří.
"Co?"
"Ještě je čas a můžeš to všechno vrátit! Stačí, když se nebudeš vídat s Benem!" řekl to strašně pomalu. Snad, abych rozuměla každému slovu?
"Proč?! Co se to mezi vámi děje?!" díval se do země, ale naposledy se na mě podíval.
"Dávej pozor! Uvidíš a pochopíš, ale ještě je čas tak si to rozmysli! Nevíš, kde ses to ocitla! Nino..."
"Jak..?... Počkej!" nezastavil se a nastoupil do auta. Odjel. Jako by nic.
Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Sedla jsem si na zem. Jak zná moje jméno? Zoey.. to jediné zaznělo před ním. Zmínil se Sebastiana? Na co si mám dát pozor? Co se tu děje? Do čeho jsem se měla zaplést?
Je to vážně jeho bratr? Jak?..co teď?!

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama