5. Dopis..

14. května 2012 v 18:53 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Potřebuju tě..


Kde může být? Vyhýbá se mi? Slíbil mi, že se ještě uvidíme!! A byl si tím tak jistý! Proč ho, ale chci tolik vidět? Prošla jsem snad všechny místa.. od parků, náměstí, různé ulice, ale jakoby neexistoval.. nepotkala jsem nikoho z jeho kamarádů(ne že bych je normálně poznala). Naivně jsem si myslela, že se uvidíme, ale teď vidím, že to byla nejspíš lež.. Vzdala jsem to! Jsou to už tři týdny! Za pár dnů jsou Vánoce. Třeba je někde na horách s kamarády,ale.. u nás nikde není sníh nebo jel do Itálie! Polovina mojí třídy tam pojede! Mohla jsem jet taky, ale být celý den na kopci a učit se nové triky na snowboardu před někým, kdo se mi vysměje? Ne díky.. Asi bych měla začít balit dárky alespoň se na chvíli odreaguji. To mi připomíná, že bych měla zavolat tátovi..
.........................................................................................................................................................................
Celé prázdniny jsem trávila doma. Navštívila pár kamarádů a rodinu. On pořád nikde. Nechala jsem to být. Myslela jsme si to, ale sama jsem věděla moc dobře, že mě to pořád trápí.
Byl den před silvestrem. Nikde žádný sníh, ale bylo chladno. Probudila jsem se celkem brzy okolo osmé. Měla jsem zvláštní pocit. Nebyl to ten pocit úzkosti co jsem měla poslední dobou, ale měla jsem radst! Nevím z čřeho,ale ..
"Nino!!" ozval se táta z dolního patra našeho domu. Měl štěstí, že mě nevzbudil, protože bych jinak byla hodně nepříjemná! Odhodila jsem deku a zvedla se z postele. Podlaha mě studila na mých bosích nohou. Otevřela jsem dveře a vykoukla s přáním se ještě na chvíli vrítit do postele..
"No?" možná mě nevzbudil, ale pořád jsem ještě chtěla ležet v mé vyhřáté posteli!
"Máš tady dopis!" Dopis? Cože? Doufám, že to nebyl účet za telefon, ale to by táta zněl jinak..Zavřela jsem za sebou dveře a seběhla schody. Měla jsem na sobě tílko a kraťasy a byla tady docela zima. Vběhla jsem do kuchyně a na lince ležela obálka s mým jménem,ale nic víc vzala jsem ho do ruky a začala si ho prohlížet..
"Ležel před dveřmi." otočila jsem se a za mnou stál táta, který se chystal odjet..
"Jo, díky." a namířila jsem si to okolo táty ke schodům. Nevěnoval mi pozornost a radši vytáčel někoho..typla bych si, že někoho z práce.. Znovu jsem vyběhla schody a pospíchala o pokoje, zabouchla za sebou dveře. Sedla si na postel a přikryla se dekou. Na obálce byla Nina ne Zoey.. Opatrně jsem roztrhla obálku a vyndala z ní přeložený papír a otevřela ho. Černá písmena jsem si čela stále dokola!
"Přijď v 7 večer do parku. Tam kde jsme se viděli naposledy.
S."
Úplně se mi sevřel žaludek!! Začala jsem se na ten papír usmívat jako pitomec, ale...jak ví, kde bydlím? U něj mě toho už moc nepřekvapí, ale.. mám ještě pár hodin, takže.. měla bych se na to vyspat. Dopis jsem položila na stůl vedle a lehla si zpátky do postele.. Nemohla jsem uvěřit mému štěstí!!

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama