3. Můžu jít kousek s tebou?

11. května 2012 v 19:25 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Náhoda?



Od našeho posledního "setkání" uběhlo několik dní. Vlastně jsem ho viděla za tu celou dobu jednou, když jsem vycházela z jednoho obchodu a on stál se svými "kamarády" na rohu ulice (já zatáčela), divné bylo to jak si všichni byli podobní! Většina z nich si zapálila, všichni byli v černém a měli i černé vlasy. Dělala jsem, že je nevidím.
.......................................................................................................................................................................
V pátek, což v mém případě znamenalo, že jsem šla ze města až okolo 9 .. . Sešla jsem kopec přešla přechod.. lampy sice svítili, ale já viděla tak na 3 metry před sebe. Šla jsem okolo pomníku.. koho bych nemohla čekat? Pár věcí o něm vím přesně..vypadá to,že je to silný kuřák a zásadně chodí oblečený v černé barvě.. na hlavě měl kapucu a zrovna si potahoval z cigarety, když jsem kolem něj proházela ..
Najednou jsem cítila každý kámen na, který jsem šlápla, byla jsem nervozní ... asi po 50 metrech mě to přešlo a uklidnila jsem se.. Vzala jsem to přes nádraží po dlouhém skladišti. Byla tam obrovská světla, takže jsem viděla skoro jako ve dne. Zastavila jsem se a zavázala si tkaničku. Rozhodnutá dojít co nejdřív domů...
"To se nebojíš? Takhle sama?!..." Myslela jsem si, že budu mít infarkt! Otočila jsem se a poprvé viděla, že není o tolik vyšší, než jsem si myslela. Nebylo mu vidět do očí, to zajistila kapuca a vlasy .. nohy měl jako párátka!
"No..." nic chytrého mě opravdu nenapadlo.
"Ty ses mě snad lekla?!" ten jeho úsměv!
"Ne.." nezmohla jsem se ani na jediný normálně znějící slovo !!
"Nevypadáš tak." věděla jsem, že se uvnitř směje ..
Ticho..
"Můžu jít kousek s tebou?" zeptal se a mě chvíli trvalo než jsem odpověděla..
"Jo..proč ne?" rozešli jsme se směrem ke konci skladiště.
Trvalo, než jsme si konečně začali "povídat".
"Ty mě snad sleduješ?" vypískla jsem..
"Není to špatná představa." ani se na mě nepodíval.
"Radši si nic nemyslím." nechci vidět jak vypadám..
"Co by sis měla myslet? Přeci tě nenechám samotnout, když je taková tma." usmál se, ale pořád se na mě ani nepodíval.
"Zajímavé."
Šli jsme beze slova asi tak 50 metrů k bráně ze skladu.
"Kudy jdeš teď?" ptal se..
"Po hlavní a pak zatočím."
"Tak já ještě půjdu s tebou" ......."Můžu se tě na něco zeptat?" pouliční lampy na nás vrhaly přiměřené světlo, ale já si nebyla jistá jak se tváří.
"Zkus to."
"Proč Zoey?" celou dobu měl ruce v kapsách, ale až teď je vytáhl. Měl na jizvy a málo jich nebylo..to mě znérvóznilo. Všiml si, že se na ně dívám.
"Jak to víš?"
"Co?"
"Jak mi říkají?" zastavili jsme se. Otočil se na mě.
"Prostě to vím..tajný zdroje." ten jeho úsměv!..
"Odkud?"
"Já se zeptal první!"
"No.. měla jsem se jmenovat Zoe...."
"A tvoje pravý jméno?" Mě jizvu na rtu..
"Nina.."
"Díky..odpojím se. Brzy se zase uvidíme." kde bere tu jistotu? Věnoval mi poslední úsměv, otočil se a přešel na druhou stranu..
"Počkej!! Jak se jmenuješ ty?!" křičela jsem na něj.
Otočil se, ale už jsem ho moc neviděla. Stál ve stínu..
"To se brzy taky dozvíš." o čem to mluví?
Otočil se a odcházel. Nevím jak dlouho jsem tam ještě stála a dívala se na něj, než zašel.
Odemkla jsem dveře našeho domu, vstoupila, sundala si boty a bundu. Vyšla jsem schody a zamířila jsem do pokoje. Byla jsem doma sama. Hodila jsem svůj batoh někam na zem a rozvalila se na postel. Dívala jsem se do stropu a přemýšlela o jeho slovech. Tehdy mi to všechno nedávalo smysl..

Zoey Attack!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama