4. Ty mi neutečeš!

13. května 2012 v 19:00 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Neutíkej! Stejně si tě najdu!



V šest na lavičkách? Můj mobil ukazuje 18:10 a Tashi pořád nikde! Miluju, když příjde pozdě. Smsku jí posílat nebudu..stejně si ji nepřečte! Plán? Počkám tady ještě tak 10 minut a pak půjdu za ní domů. Mám aspoň čas si vymazat ty...
"Nejseš ty nějakej samotář?" málem mi vypadl mobil z ruky, jak jsem se lekla! Otočila jsem se za sebe. Jako vždy skoro celý v černém, až na triko to měl červené..
"Musíš mě pořád takhle lekat? Ne.. nejsem, jenom tady na někoho čekám!" chvíli tam stál, ruce v kapsách, ale pak se rozešel směrem ke mně. Obešel lavičku a postavil se přede mě.
"A můžu s tebou čekat, než ten dotyčný přijde?" usmál se a čekal než mu odpovím ..
"A mám na vybranou?"
"Jestli nechceš,tak můžu odejít.." otočil se...
"Ne počkej!! Já to tak nemyslela!!" otočil se zpátky na mně.
"Takže můžu?"
"Jo, můžeš!" sedl si vedle mě, opřel se podíval se na mě. Mám tmavě hnědé sestříhané vlasy, dlouhé po pas. Teď mi sahaly na stehna. Pořád se na mě díval..
"Co je?" ptala jsem se jako malá.
"NIc. Jen, že jsem tě dlouho neviděl." další úsměv.
"Dlouho? Jsou to dva dny!"
"Říkám dlouho." Teď jsem si mohla lépe prohlédnou tu jizvu na rtu. Pochybuji, že je to od piercingu. Jako by se říznul..
"To mi připomíná, že mi něco dlužíš!" teď jsem se usmála zase já.
"Já, že ti něco dlužím? Nevzpomínám si." měl tmavé oči. Skoro černé.
"Neřekl jsi mi svoje jméno."
"Hm.. já to ani neměl v plánu."
"Já ti svoje řekla a ptala se i na tvoje." kap,kap .. Jen doufám, že nezačne pršet ..
"A co za to?" nekalé úmysly co? Začalo pršet. Byl listopad, ale bylo celkem teplo. V mikině jste mohli být bez problému. Déšť byl čím dál silnější. Chytil mě za ruku a zvedl mě z lavičky.
"Jdeme. Musíme se někam schovat." Bporučil. Být s ním někde sama a v dešti? No ... Přeběhli jsme na druhou stranu podél stromů v parku, až do altánku skoro na konci. Teprve pod střechou jsme se zastavili. Pořád mě držel za ruku.. Odhrnula jsem si vlasy z čela.
"Vypadá to, že tu chvíli zůstaneme." další úsměv. Všiml si, že se Dívám na jeho zápěstí plné jizev. Stáhl si rukáv od mikiny na ruce, ve které držel tu mojí. Propetl prsty mezi mými a chytl mě za druhou ruku se kterou udělal to samé. Dívala jsem se mu přímo do očí..udělal krok ke mně a já ustoupila ..udělal to po druhé, a když jsem ho chtěla pustit tak mě chytl za pas a opřel o sloup altánu. Snažila jsem se mu vykroutit, ale on byl silnější.
"Bojíš se něčeho?" Jako by to sám nevěděl..
"Tebe.."
"Vážně? Proč?"
"Nevím, co od tebe můžu čekat!" Dívala jsem se na jeho jizvy .. všiml si toho.."Od čeho je máš?" Doufala jsem, že mi odpoví..
"To je jedno..nebudu tě do ničeho zatahovat, Litoval bych toho."
"Proč?" Sevření povolilo..
"Nechci ti ublížit." odtáhl se a pustil mě.
"Proč mi nechceš o sobě nic říct?" pořád jsem stála opřená o sloup..
"Je lepší, když nic nevíš. Byla by tě škoda." úsměv, jeden z posledních toho dne..
"Jméno? Jak na tebe mám zavolat až tě potkám a ty si mě nevšimneš?"
"Ty na mě nemusíš volat. Tebe já nikdy nepřehlédnu!" doufám, že tím nemyslí mojí výšku .. Chytla jsem ho za mikinu a přitáhla si ho blíž..
"Až budu vyprávět o úžasným klukovi co jsem ho potkala.. jak mu mám říkat?" řekla jsem to co nejtišeji..
"Opravdu to potřebuješ vědět?!" stál tak blízko..."Nechceš ode mě něco jiného?"
"Co bych ještě mohla od tebe chtít?" chytil mě za předloktí...
"Dobře.. říkají mi různě, ale když jsem se narodil, tak mi říkali Sebastian..." pustil mě a ještě se na mě podíval "Zoey.. slib mi, že budeš opatrná!"
"Proč? Co se děje?"
"Jsi teď součástí něčeho, co jsi neměla nikdy poznat.." tvářil se strašně vážně..
"Čeho?" Odstoupil ode mě..
"Slib mi to!"
"Dobře slibuju!" otočil se a byl na odchodu..
"Budeš mi chybět!" řekl mi...
"Počkej!!" zařvala jsem na něj.. Otočil se ..
"Co?"
"Neopouštěj mě!" Naposledy se usmál a poslal mi vzdušný polibek. Potom se otočil a zmizel v dešti....
Sedla jsem si na lavičku a počkala, než přestalo pršet.. potom jsem šla na autobus a odjela domů..domů do prázdného domu .. částečně jsem doufala, že mi to jenom zdálo, ale pravda byla jinde ..

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama