14. Nový ochránce..

19. června 2012 v 19:57 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Uvidíme se!


Byl jeden z dalších chladných dnů února. Byly to dva dny, kdy mě Max přišel navštívit. Byl to další den plný pochybností. Připomnělo mi to, že se ještě nějakou dobu nedozvím co se kolem mě děje. Kráčela jsem si to hlavní halou v knihovně směrem ke dveřím a měla plné ruce knih. Bylo něco po páté hodině a stmívalo se.
Vrzání mých mokrých convesek bylo dost hlasité na to, aby se na mě knihovnice ohlédla, než jsem zašla za regál. Černé roury mi visely na bocích, ale pásek jsme měla jako vždy spuštěný do půlky stehen. Jen ať ty cvočky vidí svět pomyslela jsem si a musela se usmát. Kožená černá bunda nebyla ráno dobrý nápad. Šátek, který jsem k ní nosila jsem měla v batohu, ale nějak se mi nechtělo ho vytahovat nebo si tam dát místo něho knihy.
S plnou náručí knih jsem se snažila ramenem otevřít skleněné dveře, ale někdo tu práci udělal za mě. Zakopla jsem o práh, ale rovnováhu jsem udržela. Ohlédla jsme se za dveře, které se pomalu, ale jistě zavírali. Stál za nimi kluk. Byl podobný všem z okruhu Benových přátel. Celý v černém se opíral o zeď knihovny s úsměvem od ucha k uchu. Do očí jsme mu neviděla díky jeho černým vlasům, které mu sahaly, až po nos a chránila je kapuca od bundy.
Chvíli jsme tam na sebe jen tak civěli potom si stoupl naproti mě a natáhl ruku.
"Já jsem Denis! Ale s dvěma n! Jsem teď něco jako tvůj bodyguard!" opakovala jsem jeho gesto.
"Dobře Dennisi, beru to na vědomí. Já jsme Zoey." z jeho stisku jsem mohla vyčíst jedině jeho mozoly na prstech.
"To já vím." Prohlídl si mě od hlavy, až k patě. Odkašlala jsem si, abych získala jeho pozornost. "Varovali mě, že jsi pěkná, ale ne že budu mít, co dělat abych se udržel!" úsměv z jeho tváře nezmizel. Vtipálek. Pomyslela jsem si.
"E?" podíval se na mě a nejspíš pochopil, že nemám ani zdání o čem to mluví.
"Nechceš už jít? Vezmu ti ty knížky jestli chceš." přerušil to ticho co vládlo mezi námi. Natáhl ruku směrem ke knihám, ale můj výraz: Kdo jsi a co po mně chceš?! Mu snad stačil, protože ruku zase stál zpět.
"To zvládnu sama, ale díky." sešla jsem těch šest schodů a mířila na zastávku, která se nacházela o dvě ulice dál. Dennis se ke mně připojil, ale po pár krocích mě předešel a zastavil mě.
"Tamhle mám auto. Odvezu tě!" úsměv na tvářích mu pořád nezmizel.
"Ne, díky. Myslím si, že bude lepší, když půjdu po svých." Obešla jsem ho, ale chytl mě za loket.
"Zoey, ty se mě snad bojíš?" otočila jsem se a odpověděla mu:
"Ne! Jen s vámi nechci mít nic společného. Toť vše a teď mě pusť! osvobodila jsem se celkem lehce z jeho sevření.
"S námi? Copak ty nevíš o pravidlech?!" měl černou medúzu v horním rtu.
"O jakých pravidlech?!" v tu chvíli jsem cítila, jak mi přeběhl mráz po zádech.
"Řeknu ti to jednoduše. Co hlídáš, jako by ti to patřilo, protože musíš využít všech výhod, ale vždy to musíš vrátit." naklonila jsem hlavu na pravou stranu.
"Absolutně nechápu o čem to mluvíš!" odpověděla jsem a můj nechápavý pohled mluvil za vše.
"Dobře. Ben většinou tyhle informace vybraným nesdílí, protože nemá jejich důvěru, ale možná bych ti měl něco ukázat." vytáhl svůj černý iPHONE z kapsy u kalhot, podíval se na obrazovku a ještě dodal: "Pokud opravdu nemáš zájem o odvoz, tak přijď v pátek okolo deseti hodin ke staré cihelně. OK?"kousl se do rtu, vrátil mobil do kapsy a čekal na mou odpověď.
"Uvidíme se v pátek Dennisi" odpověď ze mě vyšla dřív, než jsem chtěla a on si jen povzdechl.
"Škoda! Doufal jsem, že si to rozmyslíš. No nic, takže v sobotu." obešel mě a než jsem se stihla otočit byl pryč.
Možná, že se konečně dozvím o co tady jde. Pomyslela jsem si a byla na odchodu. Musím se dostat co nejblíže ke všem z jejich okruhu a nakonec.. Risk je zisk! Nebo ne?.....

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Komentáře

1 Kasandra :) Kasandra :) | 20. června 2012 v 14:55 | Reagovat

Pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama