15. Jen vkročit do neznáma..

24. června 2012 v 19:00 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Mám snad strach?



Cihelna. Na pohled polorozpadlá budova, která roky nefunguje. Zdání klame. Nevím, jak je to už dlouho, ale slouží jako provizorní teritorium pro BXM. V oknech bylo vidět, že se tam svítí. Překvapuje mě, že tam elektřina ještě nezkratovala. Párkrát jsem tu už byla, ale pořád nedokážu pochopit, že ještě stojí..
Šla jsem po vyšlapané cestě, na kterou mi svítily lapmy nedaleko ode mě. Vzhledem k tomu, že bylo okolo desáté hodiny večer, tak bez světla nebylo vidět na krok. Naštěstí nesněžilo.
Došla jsem ke kovovým vratům, které jsem stěží otevřela. Ozářilo mě světlo a já viděla pět kluků co si skáče na "kole" sem a tam. Vešla jsem do hala a zavřela za sebou. Nikdy jsem se o to nezajímala , ale obdivuji je. Jednoho jsme si, ale všimla hned a to toho, že všichni byli jako přes kopírák! Černá, černá a zase černá.. je to sice moje oblíbená barva, ale překvapuje mě, jak ji všichni s oblibou nosí a jak si jsou podobní. Černé kalhoty a mikiny. Černé vlasy do obličeje. Opřela jsme se o stěnu vedle vrat, ze které byl cítit chlad a pozorovala je.
Na rozdíl od mých spolužáků nebyli hluční. Jen se střídali u překážek a vraceli zpět na začátek. Nevěnovali mi nijak velkou pozornost a nevadilo mi to. Pátrala jsme po hale, ale nikde jsem Dennise neviděla. Ztěžka jsem polkla a zatím těch pět kluků vyskákalo na betonovou posprejovanou stěnu a začali si něco šeptat., otáčeli se na mě a potom na sebe jen kývli a seskočili zase zpět dolů a všichni oleji zadními dveřmi, které byly podobné těm, co sloužily jako východ. Myslím si, že vedli jen do další haly.
Ocitla jsme se sama. Sedla jsem si na dřevěnou paletu kousek ode mě a čekala. Bylo tu docela chladno. Z nudy jsem si začala převazovat tkaničky. Možná jsem přila pozdě, možná..
.........................................................................................................................................................................
"Už jsem si myslela, že nepřijdeš!"otočila jsme se a zírala na Dennise, který se opíral o zeď a vzhledem k počasí na sobě měl jen černé Levisky, černé triko s nápisem "Now or never". Černobíle Nike a na hlavě sladěnou "bekovku".
"Už jsem si myslela, že mě tu necháš!" odpověděla jsem.
"Když jsme tě konečně vylákal ven? To bych si nedovolil!" usmíval se od ucha k uchu.
"Vtipné." doufala jsem , že poznal ironii v mém hlase. Stoupla jsem si a šla směrem k němu.
"To nebyl vtip." bránil se. Pokynul mi hlavou ke dveřím, kterými před chvíli odjeli tamti "klonové".
Šli jsme vedle sebe beze slova dokud mi neotevřel ty dveře a s úsměvem nedodal: "Prosím!" Úsměv jsem mu oplatila. Vkročili jsme do velké haly, ve které bylo plno dřevěných palet. Na stejné jsem před chvíli seděla. Bylo vidět, že se ještě používají. Deniis mě vedl k protější stěně, kde odhrnul několik palet a otevřel nízká dvířka.
"Ty první." nedůvěřivě jsme na něj pohlédla a potom se sehla a vešla..

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Komentáře

1 Elyss Elyss | 24. června 2012 v 19:16 | Reagovat

Když jsem přišla na tvůj blog, zaradovala jsem se, že jsi po dlouhé době něco napsala :) pěkný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama