18. Svoboda byl můj sen..

14. července 2012 v 16:41 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Dokud tě smrt neosvobodí!



Zkoušela jsem si třídit své myšlenky, ale pořád jsem myslí odbíhala do neznáma. Zachvátila mě najednou hysterie a projel mnou mráz, který mi způsobil husí kůži. Zvláštní pocit. Dennis seděl vedle mě a sledoval každý můj pohyb, každou moji reakci. Nejspíš mu moje "Ehm?" nestačilo, ale já nechápala, jak myslel svou poslední větu. Možná jsme byla unavená, ale pořád jsem dokázala vnímat napětí mezi námi. Znala jsem ho pár hodin, ale cítial jsem v něm neuvěřitelnou důvěru.
.......................................................................................................................................................................
"My všichni jsme rodina a to bez ohledu na to, jestli se ti to líbí nebo ne. Nemůžeš od toho utéct. Nikdy." vysvětloval.
"Od čeho?"
"Od.. povinností. Nikdy nebudu naplno svéprávný." tvář si schoval v dlaních.
"Je to přeci tvůj život." hádala jsem se.
"Bez nich bych neexistoval!" ohradil se.
"Nevím čím to je, ale já ti věřím každé tvé slovo, ale.. co s tím mám společného já?" musím na to jednou přijít. Otočil se na mě a kousl se do rtu.
"Já nevím."
"Co? Tak proč mě hlídáš?!"
"Já nevím."
Proč jsem tady?" vyjela jsem na něj, ale on stále mlčel.
"Nevíš?"
"Nemám, tak vysokou pozici, abych mohl.." ticho.
"Co abys mohl?"
"Ti vše říct."
"Jen mi už konečně řekni, co s tím mám společného!" zvýšila jsme hlas. Chytl mě za rameno a mnou projela vlna bolesti.
"Já nevím! O tobě nevím skoro vůbec nic! Většinou se prostě.. zboží využije a pak no.. zahodí, když to řeknu jednoduše, ale u tebe to musí být něco zvláštního. Nejspíš si v našem světě nějak žádaná, někdo tě třeba hledá to nevím, ale jsi určitě v nebezpečí, které ti hrozí ze všech stran." dořekl to a já na nj zírala jen s otevřenou pusou.
Pokračoval. "Můžeš mít třeba vzácnou krev nebo tě jen někdo hledá a šel přes tuhle cestu."
"Vypadám snad jako kus hadru?!" obořila jsme se.
"Co prosím?" nechápal.
"Vypadám nebo ne?"
"Samozřejmě, že ne."
"Samozřejmě, že ne." opakovala jsem.
"Tak proč se ke mně, tak chováte? Jste snad překupníci s bílým masem?" tuhle otázku jsem myslela vážně a on ji tak i bral.
"Ne, tak úplně." odpověděl a jeho odpověď mi stačila.
"Komu mě chcete prodat?"
"Zoey. Já tě musím jen hlídat a na tyhle otázky ty opravdu nedokážu odpovědět. Radši s tím počkej, až přijede Ben." mluvil upřímně.
"Co vlastně dělá?" chtěla jsem alespoň na chvíli změnit téma.
"Motocross myslím." v klidu odpověděl.
"Motocross?!" opravdu? Pomyslela jsme si.
"No jo. On se ti o jeho vášni nezmínil? BMX už ho nebavilo, tak přešel jinam a to se taky lidem tady moc nelíbilo, proto má taky hodně nepřátel. Nejen proto, ale on je někdo koho bysi nazvala hmm.. rebelem? Dělá si co chce. Vlastně ani nevím, proč si vybral mě, abych na tebe dal pozor." podíval se mi do očí. Mně se zatím vybavily všechny hezké i nehezké vzpomínky na něj i to co jsme mu řekla a nemyslela vážně. On mi chyběl a to jsem věděla přesně..

Zoey Attack!







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama