21.Vzpomeň si..

3. srpna 2012 v 20:00 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Sama znáš odpověď.
Stačí si jen vzpomenout..


George se opíral ramenem o zeď hned za rohem. Ruce v kapsách, nohy překřížené. Tvář jsem měla v úrovni jeho klíčních kostí. Oči jsem pomalu zvedala a můj pohled skončil v těch jeho. Nelítostný, chladný, krutý.. mohla bych pokračovat dál, ale teď jsem neměla ani ponětí co dělat. Neuteču. Jemu ne. Pravda. Za zkoušku nic nedám, ale co bude, až mě chytí? Když uteču, tak se stejně jednou potkáme. Zůstanu. Nic jiného mi nezbývá.
Trapné ticho. O krok jsem couvla. Hruď se mu zvedala v pravidelném rytmu. George mě stále pozoroval a jeho obličej přidával mému strachu. Velký špičatý nos, vyhublé tváře, úzká ústa, ale moment.. Měl stejnou jizvu na dolním rtu jako Sebastian, ale měl dvě. Na každé straně jednu. Viděla jsme ji i na pár jiných lidech v tu noc ve skladišti, když byl Sebastian do krve. Já byla vystrašená a byla tam i ta holka, na kterou jsem celou tu dobu ani nepomyslela. Jak jsem na ni mohla zapomenout?!
,,Hledáš snad něco?" prolomil ticho.
,,Ne." odpověděla jsem mu chladně.
,,To neznělo moc přesvědčivě." zdvihl jedno obočí.
,Z tebe taky nevyzařuje důvěryhodnost."ironicky jsem se snažila bránit.
Povzdech si. ,,Začínáš dělat stejné hlouposti jako Sebastian. Zase."
"Zase?!" vyštěkla jsem.
"Hm. Pleteš se do čeho nemáš."
,,Pochybuju, že sis vyšel na procházku."
,,Co to s tím má co společného?"
,,Co máš s Patrickem?"
,,To není tvoje věc." odsekl.
,,Je to můj spolužák."
,,No a?" napřímil se.
,,Mně na přátelích zaleží na rozdíl od tebe." nemusí vědět, že spolu poslení dobou nevycházíme.
Zasmál se. ,,Mně na přátelích záleží." opakoval. ,,A co je pro tebe Ben?"
,,Jak to myslíš?" začínám pochybovat o svých řečnických schopnostech.
,,Je mi líto, jak s tebou zametá. Já nejsem, tak špatný člověk, jak si myslíš. Jsem na tvé straně." přesvědčoval mě.
,,Jak můžeš vědět co si o tobě myslím? A na mé straně?" absolutně jsem netušila kam tím míří.
,,Dávám si na tebe pozor, ale někdy to je dost těžké. Zvlášť, když jsi s Maxem nebo Benem. Oni nejsou takoví, jak se zdají. Nechci, abys to zjistila sama a pozdě." zahrával si se mnou. Každý házel špínu na toho druhého. Samozřejmě, že jsem věřila Sebastianovi, ale čeho tím chce George dokázat? Rozum mi říkal, abych nepřilévala olej do ohněm ale já chtěla vědět víc.
,,Ty na něj žárlíš!"
,,Jak tě to napadlo?" úplně se mu rozsvítily oči.
,,Ano nebo ne?" zeptala jsem se v očekávání.
,,Co cítíš k Benovi?"
,,Já se ptala první." vyznělo to dost dětinsky uznávám.
,,A to je pravidlo?"
,,Co třeba zdvořilost?" doufala jsem, že zná význam toho slova.
,,Co to je?" naklonil hlavu při otázce. Vím, že se uvnitř smál.
,,Líbí se ti?" pokračoval. ,,Ale má velkou konkurenci v Maxovi, že?" smál se. Ve mě zatím rostla agresivita.
,,Je to jen ubožák, co se snaží být víc. Řekl, že kdyby ti někdo skřivil vlas, tak to odnese, ale na to je moc slabý. Nula, nic.. Máš na lepší. Max alespoň poslechne, ale Ben.." užíval si to. Při těch slovech se mi zatemnilo před očima. Litovala jsme, že jsme s tím vůbec začala. Nevěděla jsme kudy z toho ven. Měl mě tam, kde chtěl. V rozpacích a chutí mu něco udělat, s neschopností říct jediné slovo. Vzdala jsme to, ale jednu nezodpovězenou otázku bych přeci jen měla.
,,Co s vámi mám společného já?"
Ztuhl. ,,Opravdu to chceš vědět?"
,,Neptám se poprvé."
,,Mě ses nikdy nezeptala." měl pravdu.
,,Byla to snad chyba?" nemyslím si.
,,Pro tebe? Možná."
,,Hm?"
Usmál se. Bylo to poprvé co jsme ho viděla se upřímně usmát. Udělal krok směrem ke mně, ale já neustoupila. Rukou mi oddělal pramínek pramínek vlasů z obličeje a skrčil se. Bála jsme se toho co by se mohlo stát a v tom případě bych prostě couvla, ale stačilo by to? Jeho bledý obličej byl velice blízko.
,,Vzpomeň si. Vždycky to nebylo takhle." zašeptal. Sama znáš odpověď."
,,Proč mu nikdy nemůžu odporovat? Může se mnou manipulovat, jak se mu zachce." neřekla jsme to šeptem, ale dost potichu na to, aby to nikdo neslyšel.
,,Vzpomeň si." odpověděl. Narovnal se, obešel mě a odešel. Slyšela jsme jeho kroky, ale neotočila se za ním. Stála jsem tam sama a v tu chvíli mě nenapadal jiná otázka, než: ,,Na co si mám vzpomenout?"

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama