Nechám to být..Nebo ne?..

25. září 2012 v 20:43 | Zoey Attack! |  Nemysli a bojuj..

Tak fajn.Je támhle.
Nadechnou se a...
Jsem v háji!




Jako většinou to vezmu po svém, ale budu se držet tématu. Stejně jsem chtěla napsat článek (o tom o čem teď budu pokračovat). Takže..
V pátek jsme měli s přáteli v plánu jít oslavovat mé blížící se narozeniny. Opravdu nelžu, když řeknu, že jsem se připravovala okolo dvou hodin(!). Byla jsem vyklepaná jako ratlík. Proč? Měl se tam totiž objevit mně dobře známý Damien. Bylo před 22. hodinou, když jsme dorazili na místo. Zábava se teprve rozjížděla. On nikde.

Pořád jsem se rozhlížela. Nikde jsem ho neviděla. Spousta jeho přátel tu, ale byla. Po půlnoci jsem to vzdala a šla se konečně bavit. Už jsem nad tím nepřemýšlela. Bylo mi to jedno. On se vykašlal na tohle, tak já na něj. Tiše jsem pozorovala ostatní a žasla nad tím, jak rychle dokážou sehnat další dávku marihuany. Když už nemají, tak chtějí jen další gram. Potahuju a najdenou se ta nervozita ztrácí. Je mi dobře. Je mi to jedno.. Skoro všechno. Kouzlo. Všichni jsou ,,v náladě". Myslela jsem jen na to, jak odtáhnu své kamarádky pešky k nim domů. Většinu času jsme trávili venku mimo budovu i přes tu zimu. Uvnitř bylo dost lidí na odpis. Abych to shrnula.. po 3. hodině ranní jsme dorazili domů. Já osobně jsem byla je unavená. Nejsem ten typ člověka co by se opil do němoty nebo se "zhulil", ale jednou za čas. Dostáváme se k jádru věci..
Tu noc jsme nemohla usnout. Pořád jsem přemýšlela o tom co se tam dělo a nedělo. Najednou jsem měla obrovské sebevědomí a už jsme se nechtěla před ním schovávat a udělat něco, abych se už netrápila. Hm.. tu noc jsme usínala s tím, že udělám něco velkého. Sliby chyby, řekněme. Včera i dnes jsem seděla před jeho školou a viděla ho. Uznávám, že nechápu na co jsme myslela, když jsem si neuvědomila, že kamarádka sedící vedle mě ho ze srdce nesnáší.(I když mi někdy příjde, že to dělá jen proto, abych nepoznala, že se jí líbí. Potom jen přemýšlím nad tím co si o mně musí myslet nebo jestli se mu spíš nezamlouvá má drahá kamrádka.)Mimo jejich hloupých narážek a jeho pohledu jsem usoudila jediné. Je mi to už jedno..
Hned potom jsme se v duchu profackovala. Není mi to jedno! Jinak nechápu proč bych jinak každé ráno vstávala, tak brzy a stála tak dlouho u zrcadla. Zoey no tak... tohle nebyl povzbuzující článek pro tebe, ale měla to být úvaha. Tak už se holka seber a jdi za ním!







Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama