V jistém smyslu ano..

9. října 2012 v 21:18 | Zoey Attack! |  Minulost>prostě píšu..

Tak to bylo, je a (možná) bude..



Úžasná to věc být chvíli sám, alespoň myšlenkami. Chvíli přemýšlet. Přemýšlet o všem nebo o ničem. Mám dost času. Zbývá mi ještě dobrá hodina, než dojedu domů.Je to článek na způsob úvahy. Chtěla bych znát Váš názor.

Bude to trochu zdlouhavé, takže mějte trochu té trpělivosti. :)



Strašně často mě napadají otázky, kdo nebo co vlastně jsem. Obyčejný smrtelník, lhář, podrazák, namyšlenec nebo jen někdo, kdo chce být a dokázat víc?
Každý máme tu laťku postavenou trochu jinak. Někoho je životní sen rodina. Někdo radši peníze. Někteří raději to štěstí a lásku, kterou taky každý bereme trochu jinak.
Někdy mi přijde, že chci dokázat víc, než je možné. Pořád toužím po něčem nedosažitelném (nemyslím tím boty od Chanel ;) )nebo po moc věcech.
Už od mala jsme chtěla být jiná. V něčem vynikat. Být ta jedinečná. Pořád jsme si představovala, jaké to bude, až budu ta "velká holka" a světe div se. Je to úplně jiné, než jsem si vysnila.
Přeskočím vysvětlení, jak jsme se k tomu dostala, ale jednoho dne jsme objevila, tak trochu jiný svět. Pro mě doteď nepochopený. Svět, který jsme s úžasem obdivovala. Říkalo se tomu Emo. Pletlo se to se scene. Byly na to kladné, ale i negativní názory. Já byla někde mezi.
Prohlížela jsme si stovky obrázků nádherných slečen. Chtěla jsem být jako ony. Krásná, sebevědomá, jiná..

Líbila se mi ta představa, jak jdu po ulici a lidé se za mnou otáčí. Tehdy mi nedošlo, že to jde i bez všech možných změn a deformací..
Vždy jsme měla radši tmavé barvy. Začala jsme si tupírovat vlasy. Bylo mi divně. Sama sobě jsme se nelíbila. Bavila mě ta práce s vlasy a a tím "krášlením" to ano, ale.. Pořád jsme si opakovala, že se to zlepší. Mému okolí se to, ale taky nelíbilo.
Narážky na to, že si hraji na něco co nejsem, že jsme kopírka a mnoho dalších jsme slýchávala často.0( Nebudu teď uvádět jaký to na mě tehdy mělo vliv.) Doteď přemýšlím nad tím proč jsem musela tohle všechno absolvovat. Nechápala jsme. Nikdy jsme nikomu nepodsouvala, že "jsem scene".

Změnila jsem, ale názor na emo. Chtěla jsme pochopit jeho podstatu. Proč ho tolik lidí tolik ponižuje. Líbilo se mi o tolik víc. Hudba byla asi to nejvíc, co jsme u toho všeho vytěžila. Divila jsme se, že jsme na to nepřišla už dřív.
Stejně se moc věcí od mého objevu nezměnilo, ale o je jiná "story".

Od té doby se bojím. Mám strach udělat cokoliv, aby na to náhodou nereagovalo moje okolí, ať už v dobrém či zlém.
Vzít si na sebe nové bot na podpadku je pro mě těžké. Spolužačka si koupila také boty na podpatku. Já se bojím, že budu zase za tu kopírku. Kde je svoboda svých rozhodnutí?
Problém je jen ve mě. Vím to už dlouho. Škoda, že jsem na to přišla nedávno. Byla jsme to co jsme chtěla a ne to co jsem byla já. Jako výmluvu mohu použít to, že se přeci každý musí někde najít. Můžu si za to sama,a le pozdě přiznávám svou chybu. Možná by mi někdo z vás řekl, ať se vykašlu na názor ostatních, ale (!) já to prostě nedokážu. Možná je to, protože si tam někde uvnitř přiznávám , že je na tom všem něco pravdy. Mám jistou (určitou) představu o tom, jak bych chtěla vypadat a normální to tedy není. Říkám si, že mě to za ten nějaký čas přejde, jenomže mě pořád drží to.. být jiná.
Mám takový pocit, že mi chybí jen pořádná dávka sebevědomí. Možná proto mám takový problém se vším. Třeba proto je pro mě Damien, tak nedosažitelný.
Stále více pro mě platí: ,,Originalitu hledá jen ten, kdo ji nemá." ono na tom pravdy přeci jenom něco bude. Vlak za chvíli zastavuje a já si dnes už poněkolikáté uvědomuji, že i úplně obyčejní lidé mohou být šťastní.

Prosím neberte to jako jeden z mých dalších sebelítostných článků. Chci jen vědět Váš názor na tohle všechno.



Hledali jste, kdo doopravdy jste?


Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Komentáře

1 iva. iva. | Web | 15. října 2012 v 20:53 | Reagovat

tak ako ja neviem. ja som na obchodnú išla s tým, že neviem čo chcem v budúcnosti robiť. a keď zmaturujem, tak proste budem mať maturitu a môžem ísť robiť, čo mám v pláne. a nemusím nutne pokračovať. a ruku na srdce, dávno v našom štáte neplatí, to čo som písala, že sa nejedná o vysokú školu ale o známych.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama