25. Možná z dalších lží..

18. listopadu 2012 v 17:50 | Zoey Attack! |  Neopouštěj mě..

Vše má svůj důvod,

ale někdy ho prostě neznáš..




Za mnou stál člověk, který byl snad ještě větší záhadou, než jeho bratr. Noc, kdy jsem ho poprvé potkala byla zvláštní. Byla snad náhoda, že nás našel ve chvíli, kdy jsme si se Sebastienem byli, tak blízko? Nebo počkal na tu (ne)správnou chvíli? Oni dva spolu neměli zrovna úžasný sourozenecký vztah, jak jsem mohla vidět. Podle mého názoru to bylo za hranicí takového toho pošťuchování. Je pravda, že jsou bratři? Možná jedna z dalších lží..

Trapné ticho jsem ignorovala a opřela jsem se o schod pomníku za mnou a čekala. Sama jsem nevěděla jestli chci, aby odešel nebo přišel za mnou. Chtěla jsem být nablízku jeho bratrovi. Po chvíli jsem zaslechla, jak se pomalu, ale jistě ke mně blíží. Před posledními dvěma kroky zaváhal, ale došel ke mně a posadil se asi o půl metru dál. Vzduchem se nesla jeho vůně s příměsí cigaret. Naposledy se nadechl a prolomil ticho mezi námi.
.........................................................................................................................................................................
,,To sis taky dnes vyšla?"
,,Pochybuji, že je tomu tak u tebe." odpověděla jsem. Horší otázkou začít nemohl?
,,Nepochybuj, věř." Při jeho posledním slovu se mě chopil zvláštní pocit. Věřit.., ale v co nebo komu? Raději jsem byla zticha.
,,Hm-hm.." zabručel. Reagovala jsem rychle: ,,Co?!"
,,Poslední dobou se chováš divně." konstatoval.
,,A ty to můžeš vědět jak?" Snažila jsme se, aby to vyznělo mile. Dobrý nápad,ale špatný pokus...
,,Nevidím tě za tu dobu poprvé."
,,Ale ne!! Snad mě nešpehuješ?!" dodala jsem s ironickým nádechem a protočila panenky.
,,Přímý zásah Zoey." zasmál se.
,,Co vlastně chceš?" trpce jsem se zeptala.
,,Co bych, tak mohl chtít?" dělal, že uvažuje. Můj pohled: tu otázku snad nemyslíš vážně přehlédl a pokračoval: ,,Chci vědět jen, jak se ti dař."
,,To by si věděl i tak."
,,Nevím co si myslíš."
Poprvé během našeho rozhovoru na něj podívala. To on se změnil. Pro někoho nepoznatelně, ale.. vždy působil jako vysoký vychrtlý čahoun v černém. Byl trochu urostlejší. Předtím byl takový smíšek, který vám daroval úsměv, čímž vám hned zvedl náladu. Teď vypadal smutně. Po dlouhé době jsem mu viděla do tváře, kterou měl naopak vyhublou. Ostré rysy a jizva na rtu.. počkat. Nemá Sebastian tu samou? Na dvojčata nevypadají a podobné měli i jejich společníci tu noc. Přemýšlela jsem, jestli má vůbec cenu se na to ptát, usoudila jsem, že ano.
,,Od čeho o máš?" Ukázala jsem na místo s jizvou.
,,Klukovská hloupost." Usmál se.
,,Sebastian má stejnou." podotkla jsem.
,,Kdysi dávno možná.." odpověděl. V jeho očích jsem viděla smutek.
,,Dobře opravuji otázku: Co se vám stalo?!"
,,Necháme to na jindy měl bych už jít." Chtěl se toho vyvlíknou, ale já se nedala.
,,A nechceš se třeba někde projít?" podala jsem návrh, když vstával. Chvíli se na mě koukal a potom si znovu sedl.
,,Lákavá to nabídka, která je nejspíš neopakovatelná, že?" Na jeho otázku jsem pokrčila rameny. ,,Dobře souhlasím" s úsměvem přijal mou nabídku.

Zvedla jsme se a zamířila k cestě od kostela. Max měl, ale jiné plány.
Neslyšela jsme ho jít za mnou, otočila jsme se a on mířil do té mlhy, ve které jsem viděla tu postavu. Otočil se na mě a hlavou kývl jeho směrem. Co jsem měla dělat jiného, než jít za ním? Odejít, ale to bych nebyla já...



Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama