Náš Spasitel je konečně mrtev, ale jsme schopní žít bez něho?..

3. ledna 2013 v 16:36 | Zoey Attack! |  Minulost>prostě píšu..

Spasitel tam byl, protože ho ty oči mohly vidět i bez svobody..




Začínám mít problém. Docházejí mi výmluvy a všechna proč ne. Před očima vidím jen proč ano. Potom nebude řešit žádné ano, ne, kdo, co, jak... NE! Nesmím. Nemůžu. Nedovolím. Nespadnu zase dolů. Měli pravdu nevydržím to. Neodolám. Vyhecují mě.

Kolik životů záviselo na tom co jsme před Silvestrem sháněli po městě? Kolik lidí by bez toho začalo šílet? Nechci znát to číslo. Jak jednoduchá věc najít člověka v tomto biznisu.
,,Na dej si.." nabízejí.
,,Ne, nechci." odmítám.

,,Nedělej!" ozývá se Mia.
Ona ví moc dobře, jak ráda bych si dala, ale v sobě mám pořád cosi, co mě od toho odrazuje. Špetka rozumu co mi zůstala. Nechci se znovu vrátit zpět. Překonala jsem to. Ptáte se proč se s těmi lidmi stále stýkám? V časech zlých to bylo něco jako moje rodina bez kladných vztahů, ale byla. Nedokážu je jen tak vymazat. Vzpomínám si, jak Mia začala podléhat. Chtěla to zkusit. Říkala, že jen jednou, že ostatní to taky zkusili jen jednou a potom toho nechali, kde ona brala tu jistotu, že to taky bude její případ. Viděla mi na očích, jak ráda bych taky ochutnala.
,,Žíla ochutná a mozek se naplní, ale jen na chvíli." říkávala jsem jí. Ona mě neposlouchala. Nejdřív měla odpor, ale potom změnila názor měla od toho kousek..
Hudba ničila vědomí všech, kdo ještě byli při vědomí. Procházela jsem mezi postavami, do jejichž tváří jsme se nechtěla podívat. Hrozila jsem se představy, že bych potkala Damiena. Nemohl mě takhle vidět. Pokazila jsem vše co mi dalo šanci.

V zadním rohu je skupinka, která se krčila nad stolem. Procházím. Napadlo mě jen jedno. Fouknout. V posledních vteřinách si to rozmyslím. Porušit bílou lajnu by mě mohlo stát mé dosavadní zdraví.
Venku všichni konzumují nikotin. Opodál marihuanu. Mia na mě mává. Chce jít domů. Jdu s ní. Celou cestu nemluví. Neviděli jsme se několik dní, až dnes.
Pozve mě dál a já přijímám. Podá mi skleničku čisté vody. Pořád je zticha. Podívá se na mě a já vidím jedinou slzu, která jí uteče.
Je pozdě. Přestala existovat nějaké kdyby..






Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama