Pák kroků od místa jménem domov..

17. března 2013 v 18:53 | Zoey Attack! |  TT

Někdy nestačí mít střechu nad hlavou, aby jsme měli "šťastný domov".




I když bych to tak chtěla. Považujeme pouhý dům či byt za náš domov? Nebo jako domov bereme naši vlast nebo širší Evropu? Někdo mu stačí mít kolem sebe přátele a lidi se kterými se má hej a je mu dobře. Jeden potřebuje drahý nábytek, vybranou společnost, určitý životní styl.. sobecké? Ne, jen má jiné potřeby do té doby, než jim to začne přerůstat, než ten druhý kterému stačí byt v paneláku. Nepotřebuje nic vybraného, ale spokojí se s obyčejnými věcmi. Směšné porovnání? I tak to může být.

Docela smutné, když si uvědomíme kolik lidí, co by v celém světě, ale i v naší milované nebo nenáviděné Evropě nemá kam hlavu složit. Zcela upřímně.. Nikdy jsem se nad tím nijak nepozastavovala. Vždy jsem si říkala, že se to dá nějak řešit, ale nesuď a nebudeš souzen, že?
Velké rozdíly mezi ubytováním různých lidí jsou tu od nepaměti. To by snad nebyl takový problém nebo něco nad čím by stálo se pozastavit, ale prosím vysvětlete mi někdo proč se ti lidi z tzv. vyšší třídy vyvyšují nad těmi kterým stačí míň? Není, ale opravdu NENÍ nic špatného na tom, že bydlí v bytě 2+1. Neznamená to, že jsou míň..

Nejsem ten typ člověka, co usiluje o světový mír a chtěl by žít ve světě bez válek a všech špatností světa. Ani nevěřím, že by to bylo vůbec možné. V tuhle chvíli ani nemůžu říct, že bych nějaké místo považovala za domov. Dělám si akorát sama problémy to přiznávám..

Nevím čím to je nebo není, ale už odmala jsem chtěla někam "pláchnout". Když jsem byla na nějakém táboře/škola v přírodě/nebo spala u kamarádky, tak jsem se prostě domů (to co se psalo jako má adresa) netěšila. Věděla jsem co mě čeká.
Nemůžu, ale tvrdit, že bych se měla nějak špatně>to vůbec. Chtěla jsem vždy někam pryč. Ze začátku mi stačilo jiné město, potom jiný kraj a teď by mi nejlíp vyhovovala cizí země. Nějak se mi přestává líbit v Čechách. Když jsem byla v zahraničí, tak jsem jen žasla. Připadalo mi to úplně jiné. Byla jsem úplně omámená. Pravda byla taková, že když jsem jednou strávila tři týdny v jiné kultuře, tak ze mě ta natěšenost opadla. Připadal jsem si tam úplně stejně jako tady, takže jsme pobyt ukončila a vrátila se zpět> do Čech.

Ale poznávání neznámého mě neopustilo. Slíbila jsem sama sobě, že zkusím jinou zemi (víc než na dovolenou), až dodělám školu. Už mě dlouhou dobu drží Velká Británie, přesněji Skotsko nebo Anglie. Pro mě úplně dokonalé podnebí. Jazyk by snad neměl být takový problém jako v mém minulém prodloužené pobytu..
Představuji si nějaký menší byt (dvě místnosti by mi úplně stačili). O práci se nebojím. Jela bych tam na zkušenou, když by se mi tam nelíbilo vrátila bych se zpět nebo zkusila zase něco jiného. Vidím to strašně jednoduše.
když o tom, tak přemýšlím..
Už teď mám dobré žití. Byt pro sebe. Občas nějaká ta kontrola. Nakonec třeba zjistím, že nejlíp mi je přesně tam kde jsem..

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama