31. Nečekej na mě.,

30. dubna 2013 v 19:18 | Zoey Attack!§ |  Neopouštěj mě..

Kde se sejdem?
V pekle..




Mám mu lhát nebo říct pravdu? Vyhnout se otázce? To asi nepůjde, i kdybych byla sebelepší lhářka, tak se to jednou dozví, ale jak mu mám vysvětlit, že jsem odešla kvůli jeho bratrovi, kterého skoro nenávidí (dá se to?). Pravdu o tom, co mi řekl George? A chtít vědět odpovědi co mu dluží? Přiznat si, že je mezi námi jakési pouto(jak jinak to mám nazvat)?
Ale já neznám odpověď na to proč jsem od něj odešla, jen proč jsem utekla..
,,Hm.. opravdu chceš slyšet srdcervoucí historku o tom, jak jsem se dostala, až sem s tím, že mě doplníš?" Sevřela jsem jeho ruku pevněji. ,,A na oplátku mi vysvětlíš to co mi v paměti chybí a nikdy tam nebylo?" Zatnul čelist a párkrát mrknul, než mi odpověděl prosté: ,,Platí."
Pokývala jsem hlavou. Sama jsem nevěděla co vlastně chtěl slyšet nebo co mu vlastně řeknu. Všechno, až do detailů?
,,Vzpomínáš si, kde si jsme se poprvé viděli?"
,,Uhm.. George tě někde sebral a říkal, že všechno víš. Nebýt Laury nedopadlo by to s tebou dobře. Nikdo tě nechtěl bránit.."
,,Ne, poprvé na tom parkovišti." vyvrátila jsem jeho domněnku. Začervenal se. ,,Ty si vzpomínáš?" Byla jsem překvapená.
,,Já myslel, že sis mě ani nevšimla."
,,Takže si to pamatuješ!" Zvláštní ani jsem si nechtěla připouštět, že by si mě všiml, ale teď přikyvoval.
,,Byl jsi tam s Laurou, ale potom jsem ji viděla s Georgem o pár ulic dál. Nechápu, jak."
,,To nebyla ona." zarazil mě.
,,Jak to myslíš?"
,,Nech to být, neodbočuj od tématu." Chtěla jsem znát odpověď.
,,Slíbil jsi mi, že mi odpovíš na to co chci vědět."
,,No jo.. Má něco jako dvojče..." odmlčel se."A asi chápeš co tím myslím."
"Úplně.. geneticky upravený zárodek." Doplnila jsem ho.
,,Přesně." potvrdil mi to.
,,Potom si pamatuji, tak akorát tmu a ani nevím, že jsi mě viděl, když mě přivezl."
,,Byla jsi- mimo. Nedivím se ti."
,,Poznal jsi mě?"
,,Jo.."
,,Potom ani nevím za jak dlouho jsem se ocitla doma. Pár pohmožděnin, dezorientace, ale jinak jsem byla v pořádku."
,,Třeba ti něco píchnul, to nevím.. Ale u nás jsi nebyla dýl, jak tři hodiny."
,,Proč jste mě pustili?"
,,Jizva..."
,,Co?" Kromě pár škrábanců z dětství nemám žádné jiné jizvy, o kterých bych věděla.

Sáhl mi za krk. Při jeho dotyku mi naskákala husí kůže. Všiml si toho a jel výš, až tam kde mi začínají vlasy, chvíli se něco snažil nahmatat ve vlasech a pak vzal mojí ruku a ukázal mi s ní nepatrnou jizvičku ve vlasech.
,,Znak..." začal. ,,Geneticky upravených lidí." pokračovala jsem. ,,Přesně tak." dokončil.
,,Našel ho náhodou, když tě chytil. Jsi něco jako jeho nebiologická sestra, tak ho přešla chuť a radši tě vrátil."
,,Netušila jsem, že to máme. Jako bych byla použité zboží.. Jen aby nás oddělili." odvětila jsem. Nastalo ticho, kdy jsem si třídila myšlenky, ale on se chtěl dozvědět víc.
,,Pokračuj." vybídl mě.
,,Laura se mnou chodila do školy a najednou se se mnou začala bavit. Byla jsem překvapená a dělala, že si nemyslím, že ji držel George nebo, že byla s tebou. Párkrát jsme spolu zašli ven. Přišlo mi to jako normální povídání, ale teď už vím, že jen vyzvídala. Ptala se mě odkud jsem, na rodinu... Jen mě využívala."
,,Ona za to nemohla. Přikázal jí to George. Kdyby to neudělala ona, tak někdo jiný. Nebyla špatná.." bránil ji.
,,Ale ani dobrá.." protestovala jsem. Protočil panenky a tím to skončilo a já pokračovala.
,,Potom mě jednou vzala mezi vás." vzpomínala jsem.
,,Jo to si pamatuji." Usmíval se a přikyvoval.
,,Něco vtipnýho?" Zdvihla jsem obočí. Jako odpověď mi musel stačit smích.
,,No.. řekněme. Byla jsem dost zklamaná, že tys byl >zabranej<,Ale, prosímtě.." rýpla jsem si. ,,Byl ke mně milej a jako jediný se se mnou bavil."
,,Protože musel." utrousil.
,,Haha.. a mimochodem co jsi viděl ty na Lauře?" Nikdy jsem se do jeho minulých vztahů nepletla, ale tohle mě opravu zajímalo.

Několikrát se nadechl a vypadal jako by přemýšlel, než mi odpověděl.
,,Já vlastně ani nevím." Ne, tohle jsem nečekala. Myslela jsem si, že jsou takoví.. nerozluční a on vlastně ani neví co se mu na ní líbilo? Nechala jsem ho mluvit.

,,Ne, nemiloval jsem jí. Byla to spíš přikázaná láska. To víš. Máme u nás málo holek a všechny jsou zabrané, takže se vedou >soubojde<, když to řeknu takhle, ale.. byla to jen jednostranná láska. Z její strany na což doplatila. Lituji toho, že jsem.. že jsem ji Georgovi vzal, protože pro mě neměla žádnou cenu.
,,Georgovi?" Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela.
,,Ano, jemu. Už chápeš proč se mi snaží ublížit? Chce pomstu, ale z mé strany ji nedostane. Víš myslel jsem si, že s ní budu pár měsíců jí to omrzí a pak se vrátí k němu, ale ona pořád ne. Pořád probírala naší budoucnost, plánovala a to já nechtěl. Pak přišel další problém.. poznal jsem tebe. Připadala jsi mi tak svobodná. Místy drzá, ale kontrolovala jsi vše co jsi vpustila z pusy. Dokázala jsi rozesmát i ty naše nejmrzutější lidi. Díval jsem se na ty dolíčky v tvých tvářích. Bláznil nad tvým tělem. Široké boky a dlouhé nohy. To jak to z kalhot koukali kosti od pánve. Stála jsi ruce v bok a tvoje nepřirozeně černé vlasy ti splývali k bokům. Divnej pocit tam někde.. a pak jsem se podíval na Lauru a nic. Chtěl jsem tě, potřeboval jsem. Měl jsem zvláštní pocit, když jsem tě dlouho neviděl, ale nemohl jsem tě mít, jen chtít. Už kvůli Lauře. Byl jsem v tom, až po uši. A pak... jsem tě viděl s Maxem." Celou dobu jsem ho poslouchala. Vůbec jsem netušila co všechno tomu všemu předcházelo, ale moc dobře jsem věděla co přesně myslí tím Maxem. Já si na to taky moc dobře vzpomínám.




Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama