Překvapení..

20. června 2013 v 20:57 | Zoey Attack! |  Nemysli a bojuj..

Otevři oči ta noc už končí..




Jsem víc, než naštvaná, ale nebudu sprostá..
Ne, nejsem naštvaná spíš zklamaná a připadám si podvedená..
Dneska jsem se dozvěděla, že Damien v tom svinstvu jede taky. Nevím do jaké míry, ale.. prosím kohokoli, ať je to jen kec.
Pravda. Byla to jen otázka času, kdy si šlehne taky, ale on mě za to nejvíc odsuzoval. On se mi kvůli tomu vyhýbal. Problém byl v tom, že v té době jsem byla ještě čistá jako nemluvně. Vlastně to pravda taky není..
Byla jsem slepá a hlavně blbá.. Těch slibů co mi nakecal: ,,Vytáhnu tě z toho." sliboval.
Nechala jsem ho v tom, i když jsem věděla, že není z čeho.
On sám ví, jak to se mnou a s ním bylo. Každý máme svou vlastní verzi.
Doneslo se mi, co o mně povídá, ale jedna paní povídala, že? Vyhýbala jsem se mu jako čert kříži. Dařilo se mi to, ale náhoda to vzala do svých rukou a já ho potkala s jeho novou přítelkyní.
Usmíval se na mě. Já jen tupě koukala.
Jednou jsem k němu zašla domů. Povídali jsme si dost dlouho na to, abych věděla, že to mezi námi jen tak neskončilo. Spíš mi dával marné naděje.
Z jeho bytu jsem odcházela veselá a polosvlečená. Upozorňuji, že mi on sám do očí tvrdil, že žádnou přítelkyni nemá a je volný jako ptáček. To byla taky lež..
Řekl mi toho hodně.
Já: ,,Jak dlouho si budeme hrát na schovávanou?"
On: ,,Jak dlouho budeš chtít."
Já: ,,Při tmě se hraje nejlíp."

On: ,,Ale ani ta ti někdy nepomůže."
Musím říct,že líbá čím dál tím líp..

--------
Jak tak vzpomínám, tak svoji první čáru jsem si dala v 15 letech (a to bylo ještě dost pozdě proti ostatním) na nádraží (to jsem ještě chodila na základku) a od té doby se to se mnou táhlo.
Byly doby,kdy jsem nemyslela na nic jiného, než na ten pocit potom. Měla jsem zvláštní chutě. Měsíc jsem byla úplně v pohodě a pak to na mě spadlo a já pro to byla schopná udělat cokoli.
Začali jsme s Miou. Možná proto se naše přátelství, tak upevnilo. Do té doby jsme byli dobré kamarádky a potom na život a smrt. Ona by udělala cokoliv, abych ,,to" měla a byla v pohodě.
Zašlo to tak daleko, že si nejedenkrát klekla před cizího mužskýho. Vždy mi to vyvracela, ale já vím, že to tím neskončilo..
Já měla brigádu při škole a platila s ní napůl nájem. Ona obstarávala obživu.
Naučili jsme manipulovat s lidmi. Nikdo nikdy na nic nepřišel.
Znali jsme tolik lidí, ke kterým jsem měli pouto.
,,U feťáků nezáleží na tom, jak vypadáš. Všichni tě berou, takovou jaká jsi pokud jsi v pohodě a jedeš s nima. Když najdeš ty správný lidi, tak tě nepodrazí a jsou tvá druhá rodina." řekla.
Vždy se mi to vybaví v hlavě, když jí jdu dát kytky na kámen. Ona na ty kamarády doplatila.
Možná bych měla ještě vysvětlit, jak jsem poznala Damiena. Hm..
To by bylo asi rozsáhlejší, takže příště, ale ve zkratce: Byl to nejlepší kamarád mého bývalého přítele.
Damien nebyl svatý, byl to pěkný proutník. Nesnášel faleš a neupřímnost. Miloval tolik věcí.. Jednou jsem věřila, že i mě.
Škoda, že jsem se neocitla v americkém filmu.
Jak může sakra čolověk, co to má pořádně srovnané v hlavě, takhle spadnout? Přála jsem mu štěstí a on ho ztrací.
Mám takový pocit, že jen blbnu..

Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama