Polibek nevědomosti..

22. července 2013 v 20:36 | Zoey Attack! |  Minulost>prostě píšu..

Dolů tě nemůže stáhnou nikdo jiný, než ty sám..




Jste v pubertálním věku a zletilosti vám kus chybí, i když si připadáte jako dospěláci, protože už vlastníte kartičku, které se přezdívá občanský průkaz. Bože to byly časy..
Jste drzí, nevycválaný jedinec, který si myslí, že na něho čeká celý svět s otevřenou náručí.
Jste pyšní na to kým se cítíte, hlásáte, že názor ostatních vás nezajímá.
Říkáte si, že žijete jen jednou a to teď a tady. Užíváte se života, jakoby byl ten poslední, jediný, který okusíte..

Představujete si, že dnešek je ten poslední, tak si ho pořádně užijete ne?..
Snažíte se zalíbit, zapadnout co to jen jde do nějaké party nebo se ukazujete jako velmi samostatný jedinec, který miluje slastnou chuť ticha své duše a okolí plné samoty.

Jsme dost dobří pro okolí?
Fakt musím do školy? Na co?
Kde mám mobil a peněženku?
Mám na sobě dneska vůbec spodní prádlo?
Proč mám sakra bílé ponožky?!
Mám takový pocit, že přijdu pozdě.
Tak a jde se.
Tra-la-la-la-la...
Žádné zprávy, nikdo mě neshání ani nepostrádá?
Hopla jedna zprávička by tu byla. Mia se nám konečně ozvala.
Před chvíli odešla z výslechu a chystají se i na mě. Mám jen pár hodin, než zjistí, kde teď bydlím.
A do hajzlu. Tam jsme obě. Vlastně už dlouhou dobu. Skončíme v pekle to je jasné, ale ne teď. Přebereme si to. Právník mi s tímhle rozhodně nepíchne. Do večera mě čeká to samé co ji. Tohle doma nevysvětlím. Doma? Hej! To neexistuje.
Oprava: Tohle svým občasným sponzorům a lidem co mám napsané v papírech do mých osmnácti..
No tě pic..
Do týdne mě chytne sociálka a pak si ani nebudu moci vybrat návštěvy.
Stejně mi ještě zbývá pár týdnů, než se vrátím do školy. Pak budu muset být čistá na testy, které mě neminou, ale ne teď. Teď rozhodně ne. Do večera mám času dost. Řeknu, že jedu třeba na chatu.

Teď, ale potřebuji peníze co nejvíc. Jen jeden člověk mě napadá, ale zadarmo to rozhodně nebude.
Ale kam půjdu pak? Musím nějak dostat Miu ven a pak zdrhneme. To půjde snadno. V tom problém nevidím. Práci taky seženeme, takže si nocleh najdeme a známí nad pomůžou.
Další zpráva od ní: JE KONEC.
Ups..
Zcela nechápu, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že nám to jen tak projde. Opravdu ne. Ještě ten den jsme s Miou vzali roha a několik týdnů nám to procházelo dokud nás nechytli. Možná bychom lítali někde doteď, kdyby někdo nebyl slepice a neprásknul nás. Možná to pro nás bylo nejlepší, ale..
Nelituji toho. Byl to, až překvapivě příjemný pocit, když jsme byly obě na útěku a ještě víc nás to sblížilo. Měli jsme štěstí, že si nás vždycky někdo vzal na krk.
Největší průser nás teprve čekal a nebyl jen jeden.



Zoey Attack!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na osud?

Ano !
Někdy..
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama